武當功夫太極赫拉德茨克拉洛韋


Čína Wudang 2011 - Lukáš a Iva

20.09.2011 09:26

Deníček č. 4

A přitvrdilo se.... furt prší. Lukáš mne čím dál častěji častuje mužským slovníkem. Je zajímavé, že s odlivem deště tento projev ustanul.

Dnešní zápisek bude poslední z pobytu tady ve Wudangu, protože zítra odjíždíme do Beijingu ( Peking). Času bylo pořád dost a najednou fííííííííííí a jsme na konci. Nabrali jsem spoustu nejen cvičebních zkušeností. Teď trochu chaoticky a na přeskáčku další dojmy a zážitky, ale snad nevynechám to nejzajímavější.

Kdo vycestuje do Asie a nepozná „hnačku“, nebyl tu. Postihla i nás, ale díky slivovici mého táty a dobrému stavu našich těl, byla brzy spláchnuta hluboko, hluboko, hluboko,..... a ještě dál. Mé již více lety opotřebované tělo, potřebovalo o chloupek více času k regeneraci, ale zvládli jsme to oba bez ztráty kytičky.

Zcela neplánovaně jsme se naskytli u dalšího natáčení filmu o Wudangu. Tentokrát prý hodinového dokumentu o škole. Venku lilo a my – zápaďaci a přidružení dospělí číňané začátečníci – jsme se měli shromáždit v tělocvičně školy. To je taková místnost s vytlučenými okny, neprší sem, je tu jen průvan. Dobré místo na cvičení za deště, ale našim představám o tělocvičně silně odolává.

Brzy nás zůstala v malém prostoru hrstka. Náš učitel měl snahu dostat nás s Lukášem jako své žáky do dokumentu. V prvním kole jsme se mu vysmekli, ale ve druhém, kdy bylo třeba vytvořit skupinku na „zvířata“ už ne. Nakonec nás shromáždil 9 – různě pokročilých, zkušených a pleťově odlišných.

Z celého toho mumraje byla nejzajímavější výměna žárovek (viz foto dokumentace). A pak odměna za natáčení. Shifu zůstal s námi a asi hodinu – hodinu a půl, a celou  dobu se věnoval významu cvičení qigongu. Co cvičit pro lepší zdraví, lepší tok qi v těle, proč strečink, jaká je správná pozice „ stromu“ a jak dlouho stát  …..atd. Došlo i na vhodná cvičení pro ženy. Trošku jsme si s ním „ postáli“ .

Takto v krátkosti není možné zaznamenat všechny podněty. Postupně se s nimi seznámíte na cvičení, budeme se snažit zprostředkovat vám, co nejvíce z načerpaného. Záleží i na vás jak dalece budete otevření drobným změnám a úpravám v sestavách, v našich hodinách a jakou budete mít sami se sebou trpělivost.

Z nezapomenutelných okamžiků strávených ve Wudangu byla půldenní výprava k přehradě kolem řeky směrem do údolí makaků. V příloze naleznete několik fotek z našeho setkání z místním dobytkem, z osady, kterou jsme zařadili tak do 18. století, z políček na neuvěřitelných místech. Lidé zde pracují pro sebe, pro život, pro obživu. Člověk si více uvědomí, jaký je největší rozdíl mezi životem u nás a tady. Zde je hlavní jídlo a práce, práce pro obživu. Mnohokrát si stěžujeme, u nás v Čechách, že nemůžeme to či ono, ale úplně zapomínáme, že si žijeme královsky, v pohodě. Je to jen našim přístupem. Většina těch věcí po kterých prahneme jsou jen nadstandardy, pro život jako takový nejsou  podstatné. A tudíž jsou radostí a ne trápením či stresem, který si vytváříme našim chtěním.

K významným událostem náleží Moon festival – oslava podzimní rovnodennosti. Potřebné informace o tomto svátku najdete na internetu.

Řídí se pohybem Luny a v tento rok připadla na pondělí 12. 9.

Slavnost ve škole byla v skutku velkolepá. Všechny třídy na něj připravovali program. Vesměs se vše točilo kolem školy, cvičení. Programáři – cizinci z celého světa, kteří zde mohou studovat až 5 let připravili černé divadlo „Boj dvou mistrů Taiji“. Čínský dorost velkolepé Tao představení včetně kostýmů, Shifova dcera nám zahrála na nástroj, o kterém netuším jak se jmenuje. A my třída krátkodobých studentů jsme vytvořili kratinký prográmek, který měl velký ohlas, protože jsme v něm oslavovali ranní qigongové cvičení, které znamená budíček každý den v 5, 30 hod.

Teď je večer po posledním cvičení. Zítra dopoledne sbalíme kufry a ve dvě hodiny hurá taxíkem do Shiyanu na vlak do Pekingu. Cesta trvá asi 21 hodin, přespíme v motelu a Lukáš v pátek odletí zpět domů. Na mne čeká ještě týdenní poznávání krás Pekingu a následující pátek na večer přistanu na Ruzyňském letišti taky.

Naše milé sestry a bratři v Kung fu moc se na vás všechny těšíme, na vás trvalky, na vás víceletky i na vás začátečníky. Čeká na nás krásný rok plný společné práce. Tak brzy v tělocvičně na taijičenou.

 

Iva a Lukáš

Deníček č. 3

Počasí nám vážně nepřeje a čínské rosničky jsou přesné. Žádná mýlka.

Ve čtvrtek ráno nás však probudilo sluníčko, které sem tam vykukovalo v roztrhaných mračnech. Spíše bylo než nebylo.

Nejdříve jsme šli do města na snídani, pak dali kafíčko na pokoji, pokecali s Oldou Lapkou, co je tu už třetím rokem v pětiletém programu pro nečíňany.

Kolem 11,00 bylo rozhodnuto. Jedeme na výlet do hor. Počasí vydrží a kdoví jak je v kopcích. Vydali jsme se do údolí opic, do údolí Makaků. Vystoupili jsme z autobusu a vypadalo to, že jsme jediní návštěvníci. Trhovkyně se na nás vrhly a mermocí nám chtěly něco vnutit. Puyao, puyao.... jakoby neslyšely. Nakonec jsme si koupili balíček arašídů a vydali se na obchůzku.

Údolí Makaků se rozprostírá kolem jezera, do kterého vtéká říčka z hor. Kolem jejího toku  se dá vystoupat až na nejvyšší horu Golden Peek. Voda se dere přes skaliska. Kolem nich se je možné vydat na krásnou procházku. Jsou zde mosty vedoucí sem a tam přes ramena jezer, potkáte se s černými labutěmi s krásnými červenými zobáky, kačenami, ...objevili jsme malého černého ptáčka, co pyšně roztahoval své červené ocasní peří. Během pochůzky se vrátil déšť. Chůze po mokrých schodech nebo kamení se smekala a my si neuvědomovali, že sice netrénujeme, ale vlastně trénujeme.

Přes stále rostoucí déšť jsme pokračovali proti proudu potoka a vyplatilo se. Konečně jsme objevili Makaky. Byly to mamky. Jedna byla upoutaná na zábradlí domu bezpečným lanem a v náručí svírala opičče. Brzy zjistila, že se k nám nedostane a začala dělat vyrvál. Hned jsme zjistili proč.

Z poza domku za námi přiběhla druhá mamka s malým přívažkem na bříšku. Ta byla klidnější. Házeli jsme jí oříšky a ona si je brala a v tlamě separovala všechny plevy tak, aby mohla sníst jen oříšek , buráček.

Dřepla jsem si a podávala jí oříšky z ruky. Byla klidná a odvážná. Ale její oči byly drzé a nebezpečné. Tak jsme jí dlouho nepokoušeli a odkráčeli pryč. Na cedulích v údolí se dočtete, že vás mohou pokousat či jinak zranit. Je to vaše riziko. A nás čeká ještě 14 dnů trénování.

Prošli jsme zpět přes čajovnu do druhé poloviny údolí, které je vyhrazeno filmařům. Jackie Chan zde má umístěno spoustu fotografií. Vydatně pršelo, tak jsme si zalezli pod střechu jednoho posezení na mole. Usadili se a říkali si, že třeba zrovna v tomhle křesle seděl a odpočíval.

Déšť neustával, rozhodli jsme se k návratu. Přálo nám štěstí, sotva jsme došli na parkoviště přijel pendl-autobus a popovezl nás na další zajímavé místo. K chrámu Fuzhen.

Přesto že pršelo, užili jsme si to tu. Lukáš byl u vytržení stejně jako já loni z architektury a pokud se zlepší počasí, tak tam chceme jet ještě jednou. Kvůli atmosféře, výhledu na hory. Je zde čítárna prince a předčítárna císaře. V ní seděl mnich s nádherným plnovousem, černošedivou hřívou a nahlas předčítal nějakou knihu. Sedla jsme si na trámoví vstupních vrat a tiše poslouchala. Obsah jsem mohla jen tušit, ale kulisa chrámu, ťukot kapek deště, opar nad horami a k tomu zní majestaný sytý hlas mnicha. Zpěvavá čínština plyne v baryton až basu … v takové chvíli jsou slova zbytečná. 

Chrám je místem studia filozofie dodnes. Jeden ze studentů Zhang je dnes tuším ministerským předsedou nebo ministrem financí.

A pršelo a pršelo, Lukáš byl OK ve své nepromokavé bundě. Moje je o poznání horší, takže jsem trošku promokla. Seběhli jsme zpět na parkoviště. Opět nám přálo štěstí, autobus byl přistavený na odjezdu. Cestou dolů jsme si vzala suché šaty, ale stejně mi bylo chladno.

Večer jsme zalezli brzy na kutě, zítra už je normální tréninkový den. Ranní cvičení v 6,00, tak ať  jsme fit. Jen ten déšť, aby dostal rozum a dopřál nám trošku klidu na cvičení. 

 

Deníček č. 2

Zradilo nás počasí. Leje, leje, leje.... nejdříve jsme cvičili ve vlhkém vedru..výborná sauna trénink srdce a teď pro změnu jsme mokří od deště a potu. Zima nám není, to tedy ne.

Alespoň mám čas zasednout k počítači a po několika výzvách Lukáše sepsat druhý záznam z cest. Hned ve čtvrtek 1.9. jsme se vypravili do hor. Neutíkali jsme před cvičení. Čtvrtek je dnem volna. Každý s ním může naložit, jak chce. My jsme se rozhodli relaxovat po dlouhé cestě do Wudangu v horách.

Našim průvodcem byl Marco. Mnozí ho znáte ze cvičení jak v Hradci, tak U Kamenné Ryby. Dalšími souputnícemi byla děvčata Isabela z Ameriky, stát si nepamatuju a Leticie z Rakouska.

Vypravili jsme se do chrámu Purpure Heaven Tempel a do chrámu Nanjan.

První chrám Palác purpurového nebe je zasvěcen ženám a slouží zde ženy mnišky. Zachovali jsme tradici nastolenou Otou a vypravili se zadní branou privátní části paláce do hor za starým učitelem Kungfu, starým mnichem. Vyšlápli jsme i několik stovek schodů a byli v náručí klidu, pohody a lásky. Vítal nás nádherný stařeček, s vřelým úsměvem a mírem v duši. Po krátkém obřadu jsme si vyměnili pokrmy, vyfotili a zazpívali jednu krásnou českou písničku. Marco sklízel zasloužené ovace. A já byla považována za jeho matku. Sešlapali jsme schody do přízemí a před paláce zírali na neskutečný obrázek.

Na parkoviště přijížděly autobusy plné turistů, cestou k chrámu překračovali výkopy nového vodovodního potrubí, aby po několika centimetrech vrazili do filmového štábu, který tu točil nový film z říše bojových umění. V Číně není nic nemožné.........

Chrám Nanjan je přilepený ke skalám a je to nádherné magické místo. Pokud jste viděli nového Karate Kida, tak právě zde se nachází plošina nad srázem, kde taoistická mniška cvičí s kobrou.

Přeskočím několik dní a jsme v neděli 4. 9. Dostali jsme nařízeno, že musíme přijít všichni ve školních uniformách a pokud je nemáme, tak v bílém. A nejlépe, když si obleky mezi s sebou půjčíme. Nás s Lukášem zachránil Olda Lapka, programář, který žije ve škole už 2,5 roku. V chrámu, kde běžně cvičíme nás čekalo překvapení. Filmový štáb, byla ta méně zajímavá věc. Více bylo setkání s grandmastrem Zhong Yun Longem, a učiteli dalších 4 škol a jejich žáky. Plocha chrámu byla zcela zaplněná lidmi. Učitelé si nás seřadili do šiku. Zcela v předu stály malé děti ve věku 3 – 6 let, pak my studenti školy Yuan Xian Ganga a kolem nás a vzadu na terase žáci ostatních škol. Netroufnu si odhadnout, zda nás bylo 400 nebo 500.

Všichni společně jsme cvičili Tai ji quan 28. Zažila jsme společný zpěv asi 600hlavého pěveckého sboru a tento zážitek byl obdobný. Sestavu jsme odcvičili nejméně 3x. Jednou nás vedl grandmaster. Později jsme se dozvěděli, že ještě tentýž den běžela v čínské televizi upoutávka na Wudangské Tai ji a někteří z nás v záznamu „hráli“. Byli jsme tu ze všech koutů světa a všech barev pleti.

Večer proběhlo standardní cvičení - basic + individuální cvičení forem. Na dlouho poslední basic. Ráno jsme se probouzeli do uplakaného dne. Teď je úterý večer a pořád prší. Nohy nejsou tak bolavé a unavené, spánkové dluhy a časový posun jsme dospali.

Požádali jsme Shifa o možnost zdokonalení se v Tai ji quan 28, Tai he quan a chystáme se nastudovat jednu novou formu. Takovou utajenou, abychom vás v Čechách něčím pěkným překvapili.

Nejdříve jsme museli předvést, co vlastně umíme. Instruktoři nejspíš referovali Shifovi, který následně přišel a věnoval se nám. Nakonec jsme skončili u qigongu a doporučeních, na co se máme zaměřit, co je třeba pilovat. A to je teď naše práce, mimo jiné.

Tak se naši milí drazí přátelé v Tai ji těšte, až se vrátíme nečekají vás žádné závratné změny, ale spousta detailů, upřesnění a hlavně práce s tělem, těžištěm a to nejdůležitější - propojení pohybu rukou s tělem. Fyzikálně řečeno sjednocení toku kynetické energie.

Tak zase brzy na psanou. 

 

Deníček č. 1

….šťastně  bez úhony na místě...

Sedím v pokoji ve Wudang škole a přemýšlím, kde začít. Pár dnů před našim odjezdem do Číny a do školy Kungfu ve Wudangu se udála fůra věcí. Lenku zaskočila nemoc a naše výprava se najednou  zúžila na dva lidičky. Mne a Lukáše.

Do poslední chvíle jsme měli oba nabytý  program. Spala jsme z neděle na pondělí 90 minut a dny před tím tak 4 – 5 hodin. Nic moc....

Cesta letadlem byla pohoda. První úskalí bylo na letišti v Beijingu. Náš čínský kamarád Karel nás čekal na letišti...někde... a mně nefungoval telefon. Nešly odesílat ani přijímat SMS. Dva telefonáty vše daly na pravou míru a my se vezli Beijingem. Všude šedo, smog a žádné slunce. Výheň.

Co nás čekalo jako první? Oběd. Vážně, bohatý oběd...tuším se tomu říká Hot Pot. Do varné misky uprostřed stolu, která má ze spodu plynový hořák se přidává kde co. Skopové kosti na „obíračku“, tofu, zelenina, sušené skopové, těstoviny, ..atd. Břicha nám rostla a bylo nám vedro.

Odtud jsme směřovali na nádraží, kde jsme se po krátkém hledání usalašili v křeslech čekárny a nějakou dobu čekali na vlak. 

Kolem páté jsme se nasoukali i se zavazadli do kupé, kde nás čekalo překvápko. Měli jsme  mezinárodní kupé 2x sudánec, 2x čech. Byli jsme maximálně družní, zalezli jsme do postelí a všichni okamžitě usnuli.

Po cca 21 hodinách jízdy jsme dorazili do Wudangshanu. Taxíkem trvala cesta do školy pár minut.

Registrace, zabydlování. První večeře v jídelně, první rýže a teplá zelenina. Vítání s přáteli z minulého roku. Udivené výrazy, že už jsme tu. Zazmatkovala jsem při plánu cesty a zapomněla, že má srpen 31 dnů, takže jsme všem potřebným rozeslala zprávu, že dorazíme 1.9. Ota nás zachránil, vše dal na pravou míru a stihl to včas, když jsme byli už na cestě a nebyli na webu. No prostě chybička se vloudí a nikdo nejsme dokonalí, jsme přeci lidi.

A protože byla středa a po ní následoval čtvrtek - DEN KLIDU. Dopřáli jsme si první „české kafe“ s Oldou a prošpitali se až do čtvrtka. Ráno jsme vstávali v 6, 30 a jeli do hor na výlet. Vstávalo se těžce, ale na druhou stranu jsme byli napjati, co nás potká a co naše výprava přinese. Ale o tom až  v dalším psaní.

Ve fotogalerii pár fotek s cesty a Wudangských hor.

—————

Zpět